Obec
BOROVNICE
BOROVNICE - HOMOL - PŘESTAVLKY - RÁJEC
RYCHLÝ KONTAKT

Obec Borovnice
Borovnice 5
517 41, Kostelec nad Orlicí

IČO: 00274747
DIČ: CZ00274747

Obecní úřad: 493 815 763
Starostka: 734 559 876
Účetní: 734 559 875

obec@borovnice.info
ucetni@borovnice.info

NEWSLETTER

Pokud chcete získávat novinky o dění v obci, zadejte zde Váš e-mail.



Čtyři plus Pět rovná se

Odebrat zaregistrovaný email

Poutní místo Homol

Zveme Vás na malou prohlídku barokního komplexu kostela a schodiště na vrchu Homoli, který byl v roce 2018 prohlášen za národní kulturní památkou. Představte si prosím, že se právě nacházíte v altánu u paty schodiště a čekáte na turistického průvodce… Už je tady, začínáme:

Schodiště je barokní, sochy a kamenné vázy pocházejí z pozdější doby a hlásí se k rokoku, závěrečnému období barokního slohu. Vnitřní šíře schodiště je 3,30 m. Vrchol se nachází v nadmořské výšce 385 m.

Spodní průčelí tvoří dva mohutné pískovcové pilíře, vkusně zdobené vytesanými ornamenty. Na každém z těchto pilířů stojí socha 2 m vysoká.

Na pravé straně se nachází socha sv. Vincence Paulánského, držícího ruku na hlavě pacholete, které se ke světci oddaně tulí. Pravá ruka sochy sv. Vincence je položena na srdci.

Levou stranu vstupu na schodiště zdobí socha sv. Antonína Paduánského oděná do řeholního roucha a držící v náruči Jezulátko.

Na levé straně se nachází socha sv. Felixe z Valois v řádovém rouše, k jeho nohám se tulí jelen (dnes mu chybí parohy).

Na pravé straně odpočívadla vidíme sochu sv. Jana z Mathy v řádovém rouše. Jde o spoluzakladatele řádu trinitářů.

Vystupujeme dále po schodech, zastavíme se na čtvrtém odpočívadle a po-hlédneme na dvě sochy 175 cm vysoké. Vlevo je socha sv. Vojtěcha v biskupském rouše, s berlou a knihou v levé ruce, pravou rukou žehná.

Protější socha na pravé straně schodiště je sv. Leonard (Linhart), dávný poustevník. U nohou této sochy se pokorně tulí rohaté zvíře, snad býk, možná kráva.

Na pravé straně balustrády vidíme vázu a za ní sochu apoštola a evangelisty sv. Jana, miláčka Páně. Jan seděl při poslední večeři po pravici svého Mistra a hlavu svou položil na jeho prsa.

Schodiště v sobě skrývá určitou symboliku. Schodů je tolik, kolik Zdrávasů na-jdeme ve Velkém růženci (Bolestném, Radostném a Slavném) s třemi úvodními Zdrávasy. Odpočívadel je přesně tolik, kolik je ve Velkém růženci Otčenášů.

Chrám Bolestné Panny Marie

Když se dosyta vynadíváme na kraj před sebou, otočíme se a máme před sebou průčelí kostela.

Vlevo od vstupního portálu, ve výklenku, vidíme sochu Ježíše Krista. Postava je zdobena symbolem vládce duší na zemi – drží zeměkouli s křížem.

Napravo se nachází socha Bolestné Panny Marie. Obě sochy v průčelí byly pořízeny v roce 1865.

Portál zdobí erb zakladatelky kostela. Je novodobý. Byl vyroben podle původního znaku a osazen v roce 1994.

Architektura jednolodního kostela s věží v severovýchodní části se hlásí k ranému baroku. Hladkou fasádu člení ploché lizény. Štít vybíhá z volutových vyzdívek.

Kostel byl založen roku 1692 a vysvěcen v roce 1696. Trojboce uzavřené presbyterium má valenou klenbu a lunety nad okny. Také loď má valenou klenbu a lunety ve třech polích. Stěny jsou rozčleněny pilastry a římsovím.

Dvoupatrová věž je poměrně nízká. Střecha věže je báňovitá s lucernovitou věžičkou. V přízemí se nachází sakristie, v prvním patře oratoř. Ve druhém patře byly až do II. světové války zavěšeny tři nové zvony. Dnes ve věži zůstal jen nejmenší zvon.

V presbytáři jsou barevná mozaiková okna. Mozaika tvoří obrazy. Jeden z nich znázorňuje žehnajícího Pána Ježíše, jiný sv. Terezičku. Nalezneme tu i další mozaikové okenní obrazy s náboženskými motivy.

Nad oltářem po levé straně visí obraz Panny Marie, který na Homol přinesli a da-rovali ústečtí poutníci.

Kaple

V roce 1703 byly na hřbitově péčí zakladatelky kostela postaveny dvě kaple. V levé kapli (při pohledu od schodiště) byl původně obraz Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1888 sem z kostela přenesli oltář pocházející z pravé strany oltáře hlavního. Dnes v kostele na jeho místě najdeme oltář sv. Josefa.

V tomto původním starém oltáři je velký, zachovalý a zdařilý obraz sv. Anny. Nad ním vidíme pěkným vyřezávaným rámem zdobený obrázek sv. Václava a sv. Ludmily. Na stolové části průčelí starého oltáře je zdařilý reliéf, znázorňující výjev shození sv. Jana Nepomuckého do Vltavy. Jde o unikátní řezbářskou práci.

Kaple na pravé straně byla původně zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Do ní se z kostela dostal oltář, který byl po levé straně hlavního oltáře (dnes je tam oltář Srdce Páně).

Na tomto starém oltáři v řezbovaných rámech je velký obraz Křtu Páně a nad ním menší obraz věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Řezbářská práce si zaslouží naši pozornost. V kapli je též uložena stará křtitelnice.

Kostnice vyhlíží jako třetí kaple. Stojí na východní straně kostela vlevo. Pochází z roku 1778. Má mansardovou střechu s valbou a na hřebeni oplechovanou věžičku.

Uvnitř kostnice se nachází prostý oltář sv. Kříže a pod podlahou spousta lidských kostí. V kostnici byly uloženy též tři hmoždíře, ze kterých se střílelo při slavnostních příležitostech.

V řemeslně pěkně provedené věžičce visí malý zvoneček „umíráček“, jenž byl během obou světových válek ušetřen rekvizice.

Prohlídka je u konce, průvodce se loučí otázkou a poslední informací:

Líbil se Vám stručný popis poutního areálu? Na obecním úřadě nebo u správy kostela lze získat publikaci Homol – turistická perla Orlických hor, která vyšla péčí obce v roce 2015. O rok později byla vydána kniha Dějiny obce Borovnice, která je též k dostání na obecním úřadě. Také v ní najde čtenář mnoho informací o poutním areálu na Homoli.

 

Homol

Homole (Homol) – areál poutního kostela P. Marie Bolestné

Roku 1692 zahájila majitelka panství Borovnice, hraběnka Terezie Eleonora z Ugarte, výstavbu poutního místa „Na Homoli“. Postupně tak vznikl kostel Panny Marie Bolestné, kaple, hřbitov a dlouhé přístupové schodiště. Stavbu poutního komplexu na Homoli slavnostně svým listem z 18. dubna 1693 potvrdil králové-hradecký biskup Jan Fr. Kryštof z Talenberka.

Nejprve vznikl raně barokní kostel. Jednolodní obdélníkový objekt má trojboce uzavřený presbytář, sakristii v přízemí a hranolovou věž na severní straně. Budova je zvnějšku bohatě členěná. Návštěvníka zaujme hlavně barokový štít s volutovými křídly. Pozoruhodný je i pravoúhlý portál, zdobený uchy a erbem zakladatelky poutního místa.

Ke kostelu vede dlouhé přístupové schodiště o 153 schodech a 16 odpo-čívadlech. Kamenné zábradlí schodů bylo během 18. století postupně vyzdobeno sochami světců, andílků a kamenných váz. Dodavatelem se stala tehdy známá a žá-daná sochařská dílna litomyšlských Hendrychů.

Schodiště i s kostelem působí monumentálním dojmem, příznačným pro barokní církevní stavby. Ke komplexu patří postranní kaple sv. Jana Nepomuckého, Nanebevzetí P. Marie (obě z r. 1703) a kostnice (z r. 1778), rovněž se podobající kapli. Literatura uvádí, že vlastní kostel je 22 m dlouhý, 12 metrů široký a věž je vysoká 58 m. Oba původní zvony, ulité v Mladé Boleslavi r. 1693, byly bohužel za I. světové války zrekvírovány. Dne 7. října 1740 postihla poutní místo katastrofa. Vichřice, jež poničila celé okolí, převrátila věž i se zvony. Musela být tedy nově postavena. Roku 1864 zničil požár, způsobený bleskem, střechu kostelní věže.

Kostel obklopuje hřbitov,uzavřený na oválném půdorysu zdí. Na zadní brance hřbitova objevíme klečící sochy svatého Jana Nepomuckého a sv. Václava z doby kolem roku 1750. 

Poutnímu místu věnoval ve 30. letech minulého století choceňský spisovatel Emanuel Kosinadnes již klasické beletristické dílko nazvané Památná Homol – tra-gický příběh z doby pobělohorské(1936). Následoval druhý díl - Památná Homol a okolí (1937), tentokrát zaměřený spíše faktograficky. V roce 1995 vydal Jindřich Vanický publikaci Homol – turistická perla Orlických hor. Dílo vyšlo, tentokrát z iniciativy a ve finanční režii obce Borovnice, ještě jednou – v rozšířené a zdokonalené podobě v roce 2015.

Začátkem 90. let byla provedena rekonstrukce vstupních bran do areálu. Nastala etapa postupných oprav a restaurátorských prací. Na druhé straně se Homole, bohužel opakovaně, stala terčem nájezdů nenechavců, kteří ukradli řadu pískovcových váz a soch. Svou bezohledností způsobili nenahraditelné škody.

Kostel na vrcholku kopce a k němu vedoucí kamenné barokní schodiště, které nemá obdoby v širokém okolí, je dnes cílem mnoha výletů. Zvídavý návštěvník se zde může ponořit do několika legend a záhadných a tajemných příběhů, které místo, zvané zdejšími lidmi Homol, obestírají.

Škola na Homoli

Dřevěná škola, založená r. 1682 hraběnkou z Ugarte, sloužila okolním sedmi vesnicím prý celých 100 let. Výuka byla potom přeložena do Sudslavy, sídla fary. Bývalá školní budova, dnes ovšem zcela přestavěná, stojí nedaleko kostela dodnes.

Hostinec pod Homolí

Šlo o barokní stavbuz roku 1757, která se nacházela při pravé straně schodů ke kostelu. Dnes již neexistující hostinec vznikl v souvislosti s narůstajícími počty návštěvníků poutního místa. V 18. století bylo pod Homolí postaveno ještě několik chalup. Nová osada tehdy dostala název Podhohomol.

 

 

Homol - Stará fotka